Když se procházíš Prahou a pozorně se díváš na nároží domů, všimneš si, že málokdy jde o ostrý pravý úhel. Často jsou hrany zkosené, zaoblené nebo vykrojené do malého výklenku. Není to náhoda ani estetický rozmar novodobých architektů. Mnohé z těchto tvarů vycházejí z praktických potřeb, které formovalo dávné osídlení. Pokud chceš pochopit, proč dnešní nároží vypadají tak, jak vypadají, začni sledovat, kudy vedly staré cesty a kde stávaly původní stavby. Právě středověká historie tu zanechala stopy, které přetrvaly staletí a dodnes určují, kudy povedeš krok při obcházení rohu.
Vezmi si jako příklad nároží, která vznikala podél tržních cest. Ve chvíli, kdy se obchodní tepna stáčela nebo křižovala s jinou, bylo potřeba nechat průchod co nejširší. Stavitelé proto často seřízli roh do šikmé plochy, aby se tudy dalo pohodlně projít s povozem i pěšky. Tento zvyk se pak opakoval i tam, kde už dávno žádný trh není. Když dnes stojíš před zkoseným nárožím, představ si, že kopíruje linii, kterou kdysi vyšlapali lidé a kola vozů. Stejně tak zaoblení vznikala tam, kde bývala studna, kašna nebo jiné veřejné místo, které si žádalo volný prostor. Praktická rada zní: všímej si šířky chodníku před nárožím. Bývá širší tam, kde se dřív něco důležitého odehrávalo.
Dalším klíčem je orientace vůči slunci a větru. Středověká historie nám ukazuje, že domy se stavěly tak, aby chránily před převládajícím větrem a zachytily teplo. Nároží proto někdy ustupují do strany nebo mají přesahující patro, které stíní přízemí. Když si toho všimneš, dokážeš odhadnout, kterým směrem se chodilo k vodě nebo k bráně. www.praha23.cz vlastní orientaci v ulicích si zapamatuj, že tvar nároží ti prozradí, kudy vedla hlavní spojnice. Čím měkčí a otevřenější roh, tím pravděpodobněji šlo o frekventovaný směr. Naopak ostré hrany často vznikaly v místech, kde se jen zřídka potkávaly dvě cesty. Tato znalost ti pomůže číst město jako mapu paměti, aniž bys potřeboval průvodce.