Když se vydáš do krajiny s otevřenýma očima, často narazíš na stopy, které vypadají jako dílo náhody, ale ve skutečnosti jsou pozůstatky dávno opuštěných míst. Nejspolehlivějším vodítkem pro rozpoznání zaniklé usedlosti bývají staré cesty, které k ní vedly. Všímej si úvozů – mělkých, často vyjetých rýh v terénu, jež se klikatí do kopce nebo podél potoka. Pokud je cesta zarostlá, ale stále znatelná jako pás s odlišnou vegetací, třeba s mechem na vyčnívajících kamenech a hustším porostem trav po stranách, je velká šance, že vedla k obydlí. Zkus ji sledovat, dokud se nerozpadne v nicotu; často narazíš na rozcestí, kde stará stezka odbočuje a náhle končí u nevýrazné terénní vlny. Pamatuj, že cesty ke zbořeným statkům nikdy nevedou jen tak do prázdna – jejich konec je téměř vždy klíčem k tomu, kde hledat základy.
Druhým, ještě výmluvnějším signálem jsou kamenné schody, případně jejich torza, která dnes vypadají jako směsice zvětralých kvádrů v trávě či v mlází. Zaniklé usedlosti mívaly schodiště nejen u vstupu do domu, ale také na zahradách, ve svazích mezi terasami nebo u sklepů. Všímej si schodů, které nemají smysl – vedou do nikam, končí v hustém křoví nebo mizí pod nánosem hlíny. Rozdíl mezi přírodním kamením a opracovaným kvádrem poznáš snadno: opracované schody mívají rovné hrany, stopy po sekání a jsou kladeny v pravidelných rozestupech. Praha23 najdeš řadu tří či čtyř takových stupňů, které stoupají do svahu, ale nad nimi už není žádná stavba, zkus okolí prohledat. Často se poblíž nalézají zarostlé kupky suti, kousky cihel nebo keramické střepy, což potvrzuje, že jsi našel místo, kde stál dům. Nezapomeň, že schody mohly být druhotně použité na hrázi rybníka či vnějším ohrazení pole, a proto se vyplatí kontrolovat i tato zdánlivě nesouvisející místa.
Užitečná je také kombinace obojího – hledej vzájemný vztah mezi starou cestou a schody. Když narazíš na úvoz, který vede k prudkému svahu a tam se stáčí, podívej se, zda se v jeho ose nedochovaly schody, jež pomáhaly překonat převýšení. Takové spojení je téměř důkazem, že pod tvýma nohama leží půdorys zaniklé usedlosti. Pro kontrolu si všímej, jestli se v okolí nevyskytují ovocné stromy, jako jsou staré jabloně či švestky, které přežívají i desítky let tam, kde kdysi bývala zahrada. Kopřivy, bez černý nebo česnáček medvědí zas naopak prozrazují člověkem narušenou půdu, bohatou na dusík. Stačí se zastavit, projít místo krok za krokem a sledovat, jak se terén vlní; mělké prohlubně a vyvýšeniny v trávě jsou obrysy sklepů, zdí a hospodářských budov. S trochou trpělivosti tak dokážeš číst krajinu jako otevřenou knihu, kde každý zarostlý schod a vyježděná kolej vypráví příběh o tom, kdo tu žil a proč odešel.
